Během naší praxe soudních znalců v oborech BOZP a PO posuzujeme relevanci školení obsluh, které provádí různé subjekty na různých druzích zařízení a strojů. Jedním z těchto specifických druhů zařízení jsou i zemní a stavební stroje. Vzhledem k poměrně nepřehledné situaci v této oblasti a častým dotazům jsme se rozhodli k sepsání odborného článku, kde vše pokusíme uvést do souvislostí, které jako soudní znalci musíme vzít v úvahu pro posuzování odpovědnosti a odborné způsobilosti v rámci konkrétních případů.
Historicky byla problematika výcviku, řízení způsobilosti a registraci obsluh stavebních strojů řešena v nejstarším oborovém normativním právním aktu, kterým je vyhláška č. 77/1965 Sb. ministerstva stavebnictví o výcviku, způsobilosti a registraci obsluh stavebních strojů, ve stejném znění již od 01.08.1965. Tento normativní právní akt nyní spadá do gesce Ministerstva průmyslu a obchodu, které v roce 2016 vydalo na svých stránkách informaci, že činnosti vyplývající z vyhlášky č. 77/1965 Sb. zajišťuje Česká zemědělská univerzita v Praze.
Obsluha stavebních strojů musí mít, podle této informace, oprávnění k obsluze takových strojů. Oprávnění — průkaz strojníka je možné udělit tomu, kdo:
a) dosáhl věku 18 let,
b) je tělesně a duševně schopný a spolehlivý k takové obsluze,
c) absolvoval předepsaný výcvik,
d) prokázal zkouškou odbornou způsobilost.
Přičemž samostatně obsluhovat stroje pro zemní a jiné stavební práce, podle této informace, může osoba, která vlastní průkaz strojníka s příslušným oprávněním, byla na stroji prakticky zacvičena a seznámena s jeho návodem k obsluze.
Vyhláška se odkazuje na § 27 odst. 1 zákona č. 65/1961 Sb. o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, který byl zrušen bez relevantní náhrady, takže vyhláška neprovádí žádný zákon, a to je zásadní právní problém, protože tím je v rozporu s Čl. 4 odst. 1 usnesení č. 2/1993 Sb. listiny základních práv a svobod, podle kterého mohou být povinnosti ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.
Nástupcem Ministerstva stavebnictví je sice Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR (dále také MPO), ale otázkou je, pro koho by v gesci tohoto ministerstva měla vyhláška platit? Např. obsluha UNC Bobcat by na stavbě musela mít strojnický průkaz, ale pokud by se s tímto strojem pracovalo v zemědělství, v lese, uklízel sníh atd., tak by průkaz být nemusel?
Další legislativní problém vytváří i nesplnitelné požadavky na zkušební komisaře nebo pro vystavení strojnického průkazu, které jsou dnes již úsměvné:
Vzhledem k výše uvedeným sporným konotacím jsme se v lednu 2021 rozhodli kontaktovat MPO se žádostí o poskytnutí informací, na kterou se nám dostalo následující odpovědi:
Z výše uvedeného stanoviska je tedy patrné, že spornost právní vymahatelnosti zastaralé vyhlášky č. 77/1965 Sb., uznává i samotné MPO a strojnické průkazy jsou tak jen jednou z možností zajištění požadavků zákoníku práce na zaměstnavatele.
V rámci prevence rizik, podle výše uvedeného ustanovení zákoníku práce, s přihlédnutím k ustanovení § 103 odst. 3 téhož předpisu, a v návaznosti na minimální normové hodnoty, definované v čl. 3.4 a 5.1 ČSN ISO 7130 - Stroje pro zemní práce - Výcvik obsluhy - Obsah a metody, je zaměstnavatel, ve vazbě na provoz těchto strojů, povinen doložit zejména:
Při provozu strojů na pozemních komunikacích podle zákona č. 13/1997 Sb., v platném znění, je nutno respektovat též kvalifikační předpoklady pro vydání řidičského oprávnění dané § 3 odst. 3 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích - znění od 01.10.2020, v platném znění.
Můžeme si sice položit oprávněnou další otázkou, zda je od našeho státu správné, aby školitelé pro obsluhy strojů neměli předepsanou řádným právním předpisem žádnou specifickou odbornou kvalifikaci, nicméně to nic nemění na objektivní odpovědnosti zaměstnavatele za provedené školení obsluh konkrétních strojů, k jejímuž naplnění má následující možnosti realizace:
Ve všech případech za kvalitu provedeného školení objektivně odpovídá, ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 a odst. 3 zákoníku práce, v platném znění, s přihlédnutím ke znění § 103 odst. 1 písm. f) téhož, příslušný zaměstnavatel, který zaměstnává obsluhu konkrétně provozovaných strojů se všemi z toho vyplývajícími důsledky z hlediska jejich řádné doložitelnosti.
Tuto skutečnost, a zjevnou nedostatečnost, by si měli zaměstnavatelé uvědomit zejména při zajišťování školení externí formou.
V případě nehody, způsobené nedostatečně proškolenou a zacvičenou obsluhou, tedy pokud se podaří likvidátorům pojišťoven, ale i zaměstnancům, kteří škodu způsobili, u soudu prokázat, že školení a praktický zácvik nebyly na minimální úrovni dané legislativou a ČSN, je objektivní odpovědnost za škody a úrazy na základě špatně odvedené práce externího školitele na zaměstnavateli, následně pak na vedoucím zaměstnanci, který z hlediska svého postavení u zaměstnavatele školitele sjednal a zajistil.
V neposlední řadě, a v souvislosti s výše uvedeným, bychom z pohledu soudních znalců chtěli upozornit na trestně právní odpovědnost konkrétních vedoucích zaměstnanců na jejich stupni řízení, ve smyslu §11 zákoníku práce, v platném znění, kdy za úroveň pokynů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci ve smyslu § 349 téhož předpisu, odpovídají, a dále pak v návaznosti na nedbalostní trestné činy, které jsou na základě definice v §16 trestního zákoníku, v platném znění spáchány, jestliže pachatel:
Bohužel musíme konstatovat, že orgány činné v trestním řízení hodnotí protiprávní jednání aktérů případu jako nedbalost vědomou, tedy takovou, která pro ně má v právní klasifikaci činu přitěžující následky.
Z tohoto důvodu jsme se rozhodli, jako členové České společnosti pro jakost, Hospodářské komory ČR a soudní znalci v oboru prevence rizik se zaměřením na bezpečnost práce při provozu technických zařízení, otevřít nové téma odborného profesního kurzu pro školitele zemních a stavebních strojů, které bude poskytovat, jak uživatelům těchto strojů, tak osobám provádějícím tyto úkony, informace pro splnění výše uvedených legislativních, normových i jiných požadavků z průvodní dokumentace výrobců strojů.
Písemného stanoviska soudního znalce ve Vaší věci.
Cena: 1 750 Kč bez DPH / 30 min
Online konzultace Vaší věci se soudním znalcem.
Cena: 1 250 Kč bez DPH / 30 min
K článku mám dvě doplnění.
Požadavky zákoníku práce bych si dovolil doplnit konkrétnějším požadavkem § 3 odst. 2 písm. g) zákona č. 309/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů: „Zhotovitel je povinen dodržovat další požadavky kladené na bezpečnost a ochranu zdraví při práci při přípravě projektu a realizaci stavby, jimiž jsou… …splnění požadavků na způsobilost fyzických osob konajících práce na staveništi“.
Informace, že VYHLÁŠKA je od 1. 8. 1965 ve stejném znění je zcela pravdivá. Avšak vyhláška v § 1 odst. 2 písm. q) uvádí, že oprávnění k obsluze je dále potřeba na stavební stroje, které zvláštním opatřením stanoví ministerstvo stavebnictví. Toto zmocnění bylo celkem využito třikrát (výnos ministerstva stavebnictví č. 1/1974, č. 1/1981 a č. 2/1983). Takže vyhláška je ve stejném znění, ale rozsah stavebních strojů, na které se vztahuje se významně rozrostl.
Hezký den, pane Neugebauere,
děkuji za Vaše doplnění, nicméně náš článek se zabývá právě splněním požadavků na způsobilost fyzických osob nejen na staveništi, protože staveniště jsou jen jedním z mnoha pracovišť, kde se tyto stroje používají. Na našem odborném kurzu budou rozebírány všechny aspekty, včetně implikace v Plánu BOZP na staveništi, kde koordinátor může určit specifické požadavky na využití konkrétního systému pro splnění požadavků na způsobilost fyzických osob konajících práce na staveništi ve smyslu § 3 odst. 2 písm. g) zákona č. 309/2006 Sb. o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.
Co se týče rozebírání všech právních vazeb na vyhlášku č. 77/1965 Sb. v průběhu téměř 56 let její platnosti, tak toto by nepřispělo k přehlednosti prezentovaných informací, a proto jsme se rozhodli je neuvádět.
S přáním pěkného zbytku dne
Miroslav VALTA